Mizející kráska z našich polí

Krajina našich předků hostila mnoho koroptví. Tolik, že jich bylo ročně loveno po statisících, a přece těchto ptáků neubývalo. Kohoutci čiřikali snad z každé meze a v brambořištích i jinde pomáhaly skromné koroptvičky sbírat hmyz a semínka plevelů, věrny své rodné hroudě. Přišly však jiné časy a krajinu změnily těžké stroje. Rozbily její terásky, políčka, meze a remízky a pozemky drobných rolníků spojily do velkých lánů, táhnoucích se za obzor. Koroptve strádaly, hynuly a nakonec z většiny míst zmizely. Přestaly se lovit a zákon je pojmenoval „ohrožené“. Tak se staly chráněným druhem, který potřebuje naši pomoc!!!

Koroptev polní je zavalitý pták na krátkých nožkách z řádu hrabaví s délkou těla 28-32 cm a hmotností kolem 380 g. Obličej a hrdlo má cihlově červené, tělo svrchu a zepředu světle šedé až bledě modré. Hruď jí zdobí tmavě hnědá podkovovitá skvrna (u kohoutků větší a výraznější, u samic někdy chybí – stejně jako u mláďat). Rezavohnědá skvrnitá křídla jsou krátká a zakulacená. Ocas je rovněž krátký a při letu zřetelně rezavě načervenalý. V přírodě se dožívá v průměru 2-4 roků.

Koroptev polní je monogamní druh. Koroptví kohoutek žije s jednou slepičkou ve věrném svazku a společně se starají o svá mláďata. V případě potřeby dokáže sameček samičku při výchově mláďat plně nahradit. Každý pár má vymezeno své teritorium, které kohoutek urputně brání od období tzv. rozštipování hejnek (přelom února a března) až do léta. Začátkem podzimu jsou již vytvořena hejnka (většinou 5-20 jedinců), která spolu přečkávají zimu až do předjaří. Hejnka jsou tvořena rodiči, mláďaty a popř. i nespárovanými jedinci a páry bez mláďat. Chladné noci přečkává hejnko na chráněném místě, kde se koroptve přitulí k sobě v takzvaných dýchánkách. Zahrabávají se i do sněhu a často se sněhem nechají zcela zavát. Koroptev polní je velmi ostražitý pták, jehož není vždy jednoduché spatřit. Když cítí nebezpečí, znehybní nebo rychle odběhne do úkrytu, popř. hlasitě poodletí.

Při vyplašení vydávají koroptve rychlé opakované „čiřik-čik-čik-čiřik“. Kohoutci se při obhajování teritoria ozývají jasně odděleným a daleceznějícím „čiřik – čiřik “. Toto tzv. čiřikání koroptvích kohoutků můžeme slyšet za brzkých rán a pozdních večerů od předjaří do léta.

Čiřikání kohoutka si můžete přehrát na webu Českého rozhlasu:

http://www.rozhlas.cz/hlas/hrabavi/_zprava/koroptev-polni--14534

V jídelníčku koroptví najdeme převážně traviny, jetel, semena i lístky plevelů a také měkkýše, pavouky ahmyz, který je důležitý zejména pro koroptví kuřátka. V zimě se často ukrývá potrava koroptví hluboko pod sněhem a koroptve se k ní musí obtížně prohrabávat. Pokud dojde k částečné oblevě a následnému mrznutí, vytvoří se na povrchu sněhu ledový krunýř, přes něhož se koroptve k potravě nedostanou, strádají hladem a houfně hynou.

Příčiny ohrožení v ČR (a dalších zemí EU)

Koroptev polní je ohrožena působením řady faktorů, které ve svém důsledku vedou zejména k nedostatečné potravní nabídce během roku, ztrátě úkrytů a bezpečných míst k hnízdění. Počátek katastrofálního vývoje spadá do 50. let 20. století, kdy nastupuje éra průmyslového zemědělství a s ní spojené scelování drobných políček, rozorání mezí, používání pesticidů, přehnojování půdy a vysoušení krajiny. Stav české krajiny se navzdory optimistickým očekáváním ze začátku 90. let příliš nezlepšil ani v době tržního hospodářství. Velké komerční stavby a dálnice ničí tradiční krajinný ráz naší země, zabírají ohromné rozlohy zemědělské půdy a tvoří migrační bariéry a pasti pro zvířata. Přehled hlavních příčin, které vedly k dnešnímu zoufalému stavu koroptví populace a nadále ohrožují její existenci, je uveden níže. Důležité je si uvědomit, že účinek působení těchto faktorů se často sčítá nebo dokonce násobí.

Faktory ohrožující populaci koroptve polní (Perdix perdix)

• struktura krajiny (rozlehlé lány orné půdy a absence mezí i polních cest, chybějící živé ploty, křoviny a remízky)
• způsob obhospodařování (sečení pícnin v období rozmnožování, nesprávný pohyb žacích strojů, rozorávání strnišť před zimou)
• používání chemie (umělá hnojiva v nesprávném množství a pesticidy)
• urbanizace krajiny (dopravní, obchodní, průmyslové aj. stavby – zabírání a fragmentace volné krajiny)
• druh a intenzita predace (nekontrolovatelně přemnožení predátoři nižšího řádu, přemnožená divoká prasata, toulavé kočky a nehlídaní psi)
• průběh počasí během roku (vlhkost a chlad v období vyvádění mláďat, v zimním období potrava pod ledovou krustou)
• další vlivy: rušení při hnízdění a během zimy, aj.

Dnešní stav ochrany a podpory

Koroptev polní patří podle zákona č. 114/1992 Sb. (v platném znění) a prováděcí vyhlášky č. 395/1992 Sb. mezi zvláště chráněné živočichy zařazené do kategorie ohrožených druhů. Ministerstvo zemědělství poskytuje příspěvky na vypouštění nakoupených nebo odchovaných jedinců koroptve polní, na jejich komorování přes zimu a na pořízení nebo výrobu i umístění nových přenosných přístřešků pro koroptve. Další podpora ministerstva spočívá v příspěvcích na nepřímá opatření pro drobnou zvěř.

Naděje pro koroptev

O tom, že si koroptev nejen zaslouží naši pozornost, ale má také smysl podporovat zvyšování jejích stavů, pojednává následující stručný výčet důvodů.

• Záchrana koroptve je naše etická povinnost, protože člověk by měl napravovat své chyby a umožňovat zvířatům žít ve společně obývané krajině.
• Koroptví populace je kriticky ohrožená a bez naší podpory je její budoucnost nejistá.
• Protože koroptev bývala nejpočetnější lovnou zvěří, máme o ní přesné archivní údaje od poloviny 19. století.
• Vytváření příznivých podmínek pro koroptev polní vede k ekologicky stabilní a zdravé kulturní krajině, kterou potřebuje i člověk a jiné druhy živočichů (deštníkový efekt).
• Koroptev je poměrně nenáročná, dobře se rozmnožuje a především díky myslivcům máme četné zkušenosti s jejím chovem, vypouštěním, komorováním a ochranou v přirozeném prostředí.
• Koroptví kuřátka se nechají snadno adoptovat svobodným kohoutkem (tzv. celibátník), celým párem nebo dokonce kvočnou.
• O koroptve se dá dobře pečovat ve volné přírodě, neboť mají malá teritoria a příliš se nevzdalují od místa, kde se narodily (nebo byly vypuštěny).
• Koroptve významně pomáhají zemědělcům omezovat škodlivý hmyz. Zajímavost: Údajně jde o jediného predátora mandelinky bramborové.